Devět let spolu,
tak nastal čas na změnu.
Před devíti lety jsem dostala 8. března nejlepší dárek k MDŽ a Tom, doufám, že aspoň dobrý dodatečný dárek k svátku, i když jsem mu na té oslavě, kde jsme se potkali, zapomněla popřát. Od toho dne jsme se nějak začali vídat víc a víc — Tom doteď tvrdí, že zásadní bylo to, že jsem zahlásila, že bych jela taky na Rammsteiny, když se zmínil, že na ně jede. Naštěstí mě od té doby už na ně třikrát vzal, takže mu nemusím závidět.
Následovalo září, kdy jsme už okukovali společně pejska. Jeden se mi zakousl do ruky, takže další člen rodinky byl jasný. Pak se mnou Tom protrpěl maturitu, dvoje státnice a nástup do školy. Tom se mezitím stal z Hytosáka popelářem, a možná i kvůli nekonečným narážkám babičky, která se i v nemocnici vždy zeptala „tak co ta svatba, kdy bude?“, se nakonec v únoru odhodlal a zeptal se. I když ten den zrovna Češi prohráli s Kanadou a Tom málem umrzl v autě, nakonec to vše dopadlo — a bude svatba.
